Pojem expozice, v řeči fotografů, zjednodušeně znamená nastavení parametrů, podle kterých se následně vytvoří fotografie. Tyto parametry jsou tři a v tomto článku se na ně podíváme. Tento článek je určen pro začínající fotografy a proto nebudu zabíhat do přílišných detailů. Je tedy možné, že občas něco pro zjednodušení neuvedu zcela správně nebo vynechám nějaké informace. To však neznamená, že by informace v tomto článku byli nepravdivé či nepoužitelné, právě naopak! Budu se ho snažit psát tak, že i úplný začátečník může po jeho přečtení vzít do ruky fotoaparát a vyfotit správně exponovanou fotografii, tedy fotografii, která nebude příliš tmavá ani příliš světlá.

Nejprve si tedy pojďme rozebrat jednotlivé parametry nezávisle na sobě.

Clonové číslo

Clona je uskupení několika lamel v objektivu, které dohromady tvoří (skoro) kruhový otvor, vidět ji můžete na obrázku výše. Tímto otvorem prochází světlo, které poté dopadá na snímač (digitální náhrada fotografického filmu). Otvor můžeme zvětšovat či zmenšovat a samozřejmě platí, že menším otvorem projde méně světla a naopak. To, jak moc je clona otevřená nám udává právě clonové číslo. Běžně se clonová čísla pohybují v hodnotách od f/1.4 až f/22. Především první hodnota záleží na objektivu, který používáte. Nejmenší clonové číslo, které nám objektiv dovolí nastavit totiž vždy uvádí jeho výrobce a říkáme mu světelnost objektivu. O tom však někdy příště.

A nyní pozor! Pro clonová čísla platí následující:

malé clonové číslo = velký otvor = hodně světla
vysoké clonové číslo = malý otvor = málo světla

Protože se většinou potýkáme spíše s nedostatkem světla než s jeho přebytkem, mohli bychom říci, že budeme neustále používat jen nejmenší clonové číslo a více nemusíme řešit. Tak jednoduché to bohužel není, protože do hry vstupuje také hloubka ostrosti. Ta označuje jak moc je rozostřené pozadí za fotografovaným předmětem (a popředí před ním). Pro tuto problematiku nám platí zase následující:

malé clonové číslo = velice rozostřené pozadí (malá hloubka ostrosti)
vysoké clonové číslo = málo rozostřené pozadí (velká hloubka ostrosti)

Fotografie švestky s malou hloubkou ostrosti
Vyfoceno s clonovým číslem f/1.8

 

Fotografie švestky s velkou hloubkou ostrosti
Vyfoceno s clonovým číslem f/22

Vždy tedy musíme posuzovat v rámci fotografované scény a upravovat clonové číslo tak, abychom pozadí buď rozostřili či ho udělali kompletně ostré. Nesmíme přitom však zapomínat na vliv clonového čísla na množství světla, které projde objektivem.

Čas závěrky

Zkráceně také pouze čas. Jedná se o dobu, po kterou na snímač dopadá světlo. Zde už značení není tak složité jako u clony, protože čísla vyjadřují reálný čas po který světlo dopadá. Běžné zrcadlovky pracují přiblině v časech od 1/4000 s (jedna čtyř tisícina vteřiny) do 20 s. Zcela logicky platí, že:

krátký čas závěrky = málo světla
dlouhý čas závěrky = hodně světla

To není nic složitého, bohužel stejně jako u clony musíme brát v úvahu ještě jeden faktor. A to sice ten, že cokoliv se během času, kdy je závěrka otevřená pohne, bude rozmazané. Musíme tedy přemýšlet nad tím, jestli chceme mít na fotografii něco rozmazaného (například projíždějící auta nebo letící míč) nebo jestli jí chceme kompletně „zmrazit“. Z výše uvedeného vyplývá:

krátký čas závěrky = zmrazený pohyb
dlouhý čas závěrky = rozmazaný pohyb

Fotografie se zmrazeným pohybem
Vyfoceno s časem závěrky 1/250 s

 

Fotografie s rozmazaným pohybem
Vyfoceno s časem závěrky 8 s

S časem závěrky se váže ještě jeden důležitý problém. To je ten, že pokud během otevřené závěrky pohneme fotoaparátem, bude rozmazaná celá fotka. A abych to ještě trochu zkomplikoval, tak vám řeknu, že nejkratší čas, který si můžete dovolit nastavit vám určuje jak moc máte „zazoomováno“, odborněji jak dlouhé máte ohnisko. Ale ničeho se nebojte, existuje pomůcka, která vám s nastavením správného času pomůže.

Velice jednoduše řečeno: pokud vezmete ohnisko a vynásobíte ho dvěma, dostanete čas, který potřebujete nastavit. Nejlépe to pochopíme na příkladech. Mám zazoomováno na 50 mm. Když 50 vynásobím 2, dostanu 100. To znamená, že musím nastavit čas závěrky alespoň 1/100 s. Když bych měl zazoomováno na 100 mm, musím nastavit čas alespoň 1/200 s. Toto platí pro velikost snímače full frame. Ten se však v levnějších zrcadlovkách pro začátečníky neobjevuje, pro ty je výpočet o něco složitější ale tím se nebudeme zatěžovat. Vystačíme si s tím, že provedeme výše uvedený výpočet a přidáme ještě jeden nebo dva stupně směrem ke kratšímu času. My přece potřebujeme fotit a ne běhat s kalkulačkou! Vždy bychom si naše nastavení měli ověřit testovací fotkou, pokud by vyšla rozmazaná, čas ještě o něco zkrátíme.

ISO

Tato zkratka znamená jednoduše citlivost snímače. To laicky řečeno znamená, s jakou ochotou přijímá světlo. U většiny přístrojů se pohybuje v hodnotách 100 až 25600. Zde především horní hodnota záleží na fotoaparátu, dají se najít stroje, které mají citlivost i v řádech statisíců. ISO funguje následujícím způsobem:

malá hodnota ISO = malá citlivost = málo světla
vysoká hodnota ISO = vysoká citlivost = hodně světla

Opět bychom řekli, že tedy nastavíme nejvyšší citlivost, budeme mít vždy hodně světla a je po problému. Avšak opět to není tak jednoduché. Vysoké hodnoty ISO totiž zhoršují kvalitu fotografie a to vcelku výrazně vznikem digitálního šumu. Nejlépe to bude vidět na příkladech:

Fotografie s nízkou hladinou digitálního šumu
Vyfoceno s ISO 100. Vpravo je 100% výřez.

 

Fotografie s vysokou hladinou digitálního šumu.
Vyfoceno s ISO 25600. Vpravo je 100% výřez.

 

Oba 100% výřezy vedle sebe

Jen pro úplnost, platí tedy:

malá hodnota ISO = málo šumu
vysoká hodnota ISO = hodně šumu

ISO doporučuji řešit vždy až nakonec a to jen v případě, že nemáte jinou možnost. Vždy, pokud to jen trochu jde je lepší problém s expozicí řešit pomocí času nebo clony.

Jak to do sebe zapadá?

Dobrá, nyní jsme si představili jednotlivé parametry expozice zvlášť. Fotografie je však vždy tvořena všemi parametry najednou a my se musíme rozhout, jakou jejich kombinaci zvolíme. Bohužel neexistuje žádná jedna kombinace, která by se dala aplikovat na každou situaci. Představím vám tedy čtyři modelové situace na kterých si ukážeme jak správně postupovat. Než se do nich pustíme, zbývá nám vysvětlit si ještě poslední věc: jak poznáme, že je fotografie správně exponovaná?

Postupů je několik. První je vyfotit fotografii a podívat se na ní. Tato metoda samozřejmě funguje, ale je velice nepřesná. Například pokud nám na obrazovku svítí slunce, fotografie se na ní zdá tmavší než doopravdy je. Druhá metoda je kontrola expozimetru. Ta má výhodu v tom, že vám napoví ještě předtím, než fotografii vůbec vyfotíme. Obecně platí, že aby byla fotografie dobře exponovaná, měl by expozimetr ukazovat nulu. Pokud se ukazatel vychyluje doleva, je fotka příliš tmavá (podexponovaná), pokud doprava, je fotka příliš světlá (přeexponovaná). Zde jsou ukázky toho, jak expozimetr vypadá. Je to ta stupnice v dolní části s hodnotami -3 až +3.

Odshora: podexponovaná fotografie, správně exponovaná fotografie, přeexponovaná fotografie

Tato metoda nás však neupozorní na takzvané přepaly. To jsou místa na fotografii, která jsou kompletně bílá. Jejich přílišnému výskytu bychom se měli v ideálním případě vyvarovat. Stejně tak bychom se měli vyvarovat i opaku (i když oku nevadí tolik), to jsou naopak místa, která jsou kompletně černá. Geniální nástroj, ze kterého zkušený fotograf dokáže vyčíst tyto a spoustu dalších informací, se nazývá histogram. Histogram by měla většina fotoaparátů umět zobrazit (podívejte se do návodu, na 99% tam o něm bude zmínka). Je to graf, na kterém se zobrazují sloupky reprezentující počet pixelů. Tyto sloupky se zobrazují na ose, která znázorňuje, jak tmavé či světlé tyto pixely jsou.

Odshora: podexponovaná fotografie, správně exponovaná fotografie, přeexponovaná fotografie s množstvím přepalů

O histogramu by se dal napsat celý samostatný článek (což pravděpodobně udělám). Nyní se však spokojíme s tím, že ve většině případů by u správně exponované fotografie měl vypadat přibližně tak, jako prostřední na obrázku výše. Pokud se „kopeček“ výrazně dotýká pravé nebo levé strany, je něco špatně, vznikají bílá nebo černá místa a měli bychom na to reagovat.

Modelové případy

Nyní si ukážeme pár situací, které fotograf může řešit a povíme si, jak se s nimi správně vypořádat.

Levitující foťák

Toto je náhledová fotka k minulému článku. Nevyužíval jsem k jejímu vytvoření ani kouzla ani žádné neviditelné provázky. Prostě jsem jen vyhodil foťák do vzduchu a vyfotil jsem ho přesně v moment, kdy „levitoval“ nad rukou. Aby foťák nebyl rozmazaný, věděl jsem, že musím nastavit krátký čas závěrky. Bylo zrovna slunečné počasí, takže jsem věděl, že to nebude problém. První jsem tedy nastavoval čas. Chtěl jsem mít jistotu, že foťák bude ostrý a tak jsem zvolil 1/1000 s. To je možná trochu „overkill“ ale světla bylo dost, tak proč ne. Poté jsem podle expozimetru nastavoval clonové číslo. Věděl jsem, že na fotografii chci mít rozostřené pozadí, takže jsem potřeboval nastavit nízké clonové číslo. Zde tedy mohli nastat dvě situace. Buď bych clonu nastavil podle expozimetru a zjistil, že clona vychází příliš vysoká a musel bych tedy upravit čas a nebo by clona vyšla nízká a tím pádem bych nic upravovat nemusel. Můj odhad s časem byl správný a nastala situace číslo dva. Expozimetr ukázal nulu při cloně f/3.2 což bylo pro rozostření pozadí dostatečné. Jelikož nenastal problém s nedostatkem světla, mohl jsem ISO ponechat na hodnotě 100. Fotografii jsem vyfotil a bylo hotovo!

S větrem o závod

U této fotografie to už bylo něco jiného. Chtěl jsem aby z ní byl cítit pohyb a chtěl jsem toho docílit rozmazaným (pomocí pohybu, ne pomocí nízké clony) pozadím. Na to se používá metoda zvaná panning. Fotograf sleduje objektivem pohybující se objekt a tak je místo objektu rozmazané jeho pozadí. Začal jsem pár zkušebníma fotkama na kterých jsem zkoušel různé časy a sledoval jsem jak moc bude pozadí rozmazané. Nakonec se mi nejvíce líbil efekt při čase 1/100 s. Můj objektiv má ohniskovou vzdálenost 50 mm a mám snímač full frame, takže při použití výpočtu zmiňovaného v druhé kapitole by mi tento čas vyšel. Poté jsem se opět pustil do nastavování clony. Zde už mi expozimetr ukazoval, že se na nulu nedostane ani s nejnižší možnou clonou (v tomto případě f/4). Postupoval jsem tedy tak, že jsem clonu nechal na nejnižší hodnotě a expozici jsem „dohnal“ pomocí ISO. Expozimetr ukazoval nulu při hodnostě ISO 400 což je u mého fotoaparátu stále hodnota, na které se šum v podstatě neprojevuje. S tímto nastvením jsem se tedy spokojil a po pár pokusech byla fotografie na světě.

Rozostřené pozadí

Zde to bylo poměrně jednoduché, řešil jsem pouze to, aby u fotografie bylo rozostřené pozadí. Začal jsem tedy tím, že jsem clonu nastavil na nejnižší možnou hodnotu, tedy f/4. Poté jsem podle expozimetru nastavil čas. Nulu expozimetr ukazoval při čase 1/200 s. Objektiv měl ohniskovou vzdálenost 75 mm takže čas 1/200 s byl dostačující. S nedostatkem světla problém nebyl, takže jsem mohl ponechat ISO 100.

Vše ostré jako břitva

U této fotografie jsem chtěl aby bylo ostré naprosto vše. Ideální by bylo tedy začít tím, že bych nastavil nejvyšší možné clonové číslo. To jsem však nevěděl, jestli by bylo nemožné, protože jsem si nebyl jistý dostatkem světla. Navíc by to bylo zbytečné, protože jsem použil širokoúhlý objektiv a byl jsem od objektu daleko (hloubku ostrosti totiž neovlivňuje jen clona ale také právě ohnisková vzdálenost a vzdálenost od objektu, na který ostříme, podrobněji si toto rozebereme v jiném článku). Nastavil jsem tedy clonu f/10, která byla pro tyto účely „tak akorát“. Expozimetr mi ukázal nulu u času 1/400 s. Fotil jsem s ohniskovou vzdáleností cca 30 mm, takže tento čas byl více než dostačující. Problém se světlem opět nenastal a tak jsem mohl fotografii vyfotit s ISO 100.

Možná vás napadlo, že když jsem měl nastavený tak rychlý čas, mohl jsem ho zpomalit na 1/60 s a použít ještě vyšší clonu. Pokud ano, tak gratuluji! Samozřejmě je to tak. Neudělal jsem tak, protože za mnou již stál párek dalších turistů, kteří se na místě chtěli také fotit a já nechtěl zdržovat. Zkontroloval jsem tedy výsledek, zjistil jsem, že je celá fotka dostatečně ostrá a spokojil jsem se s ní.

Tolik tedy k úvodu do expozice. Pevně věřím, že vše v článku bylo srozumitelné a že vám pomohl! Brzy se můžete těšit na další podobné články.

Pokud se vám článek líbil a chcete se dozvědět o každém dalším, nezapomeňte mi zanechat svou emailovou adresu ve formuláři níže. Nebojte, spamovat vás nebudu, sám to nemám rád. Také mě můžete sledovat na Facebooku, Instagramu a YouTube. Hodně úspěchů a dobré světlo!

Přihlašte se k odběru novinek

Hvězdičkou jsou označena povinná pole



Osobní údaje